Drony mohou mít celou řadu podob a také se podle toho nazývají. Dle počtu vrtulí známe kvadrykoptéry, hexakoptéry, trikoptéry nebo oktoptéry. Všechny typy mají ale jedno společné – mohou létat a vy je můžete ovládat pohodlně ze zemského povrchu. Některé verze mají speciální ovládač, jiné zase můžete řídit skrze chytrý telefon, případně tablet. Naprostá většina těchto létavců má již v základní výbavě kameru a ty, které ji nemají, jsou obvykle navrženy tak, aby se na ně dala kamera zpětně nainstalovat. Díky tomu si můžete pořídit krásné snímky z několika desítek metrů nad povrchem, což by se vám jinak nepodařilo.

Profesionální vs amatérské
Počet vrtulí je pro tento druh stroje určující. Nejedná se tak pouze o parádu navíc. Čím více vrtulí, tím více stroj unese. To se hodí hlavně pro filmaře. Trikoptéra dokáže unést kameru, se kterou lze vytvořit krásné záběry, ovšem ne v dostatečné kvalitě. K tomu je nutné využít drony s více vrtulemi, které dokáží unést větší zátěž a tím i lepší kamerové systémy. Počet vrtulí však neovlivňuje pouze nosnost, ale rovněž i manévrovací vlastnosti. Pokud budete potřebovat udělat záběry z letu v úzkých uličkách, nebo v těsné blízkosti stromů, rozhodně k tomu nevyužívejte stroj s pouhopouhými třemi vrtulemi. Mohlo by se stát, že byste si museli pořizovat v brzké době nový. Obecně tak platí, že čím méně vrtulí, tím nižší nosnost a horší ovladatelnost, ovšem lepší cena. Hledáte-li dárek pro své dítko, určitě ho potěšíte i trikoptérou.

Své nevýhody však mají i drony na profesionální úrovni. Jednak jsou dražší, a to často i násobně, ale také jsou o něco křehčí. Pád stroje za dva tisíce tolik nebolí, ale pokud rozbijete dvacetitisícovou hračku, už vás to zamrzí hodně. A to se dají běžně pořídit i dražší kusy. Negativní vlastností je i délka nabíjení. Zatímco u levnějších verzí to může být otázka pár desítek minut, dražší typy se mohou nabíjet i několik hodin. Je však pravdou, že o to déle vydrží ve vzduchu.