Když máte v úmyslu nechat zhotovit ve svém domě schodiště, neobejde se to bez zábradlí. Výjimkou jsou pouze krátké schůdky, kde vám nehrozí nebezpečný pád, který by mohl končit těžkým úrazem. Ať už si necháte zhotovit zábradlí z jakéhokoli materiálu, musí být dostatečně pevné a stabilní, ale to není zdaleka vše, co by mělo splňovat.

Zábradlí není instalováno ani pro legraci, ani pouze z estetických důvodů. Je třeba na něj pohlížet jako na bezpečnostní prvek, který má za úkol zachránit život v případě, že ztratíme rovnováhu na schodišti, na terase a na jakékoli jiné ploše, odkud bychom se mohli zřítit do hlubokého terénu. V souvislosti s tímto poznatkem byla také vytvořena Československá (a později Česká) státní norma s označením ČSN 74 3305, která jasně nařizuje stavebním firmám dodržet příslušné pokyny, mezi nimiž je i výška zábradlí. Nemůžete si zkrátka jen tak sami stanovit, jakou bude mít zábradlí výplň, a jak bude vysoké, aby to ladilo s okolní zástavbou či jinými stavebními prvky.

Zákon pojednává tak, že rozlišuje hloubku, do jaké byste se zřítili, kdyby tu zábradlí nebylo. Pokud je menší, než tři metry, vystačíte s tou nejnižší výškou zábradlí 90 cm, protože případný pád by s velkou pravděpodobností končil jen úrazem, nikoli smrtí. U větších hloubek se pak výška nerezového zábradlí postupně navyšuje až na nejvyšší možný rozměr 120 cm, což platí pro propasti hluboké více, než třicet metrů. Toto se týká například rozhleden a vyhlídkových věží.

U zábradlí v interiéru to pochopitelně nebývá tak dramatické, ale zároveň se tu bere v potaz to, zda se v prostorách pohybují děti. Tam se musí také zohlednit výplň, která nesmí být konstruována tak, aby po ní děti mohly samovolně šplhat. Kdybyste totiž zhotovili výplň v podobném duchu, jako např. vodorovné příčky žebříku, šlo by o velmi nevhodné a nebezpečné řešení.